•
6 min čtení

Kdo tu koho loví

Dlouho byli na ostrově největším dravcem mývalové. Kapybary to věděly a nijak zvlášť je to netrápilo. Teď se to změnilo.

Stádo divočáků na louce pod terasami s obilím.

Lov jako práce

Klik na zvíře už neposílá všechny. Dá do fronty úkol „Ulovit kapybaru“ a ostatní pracují dál. Kdo smí lovit, říká sloupec Lovec v prioritách. Shift+klik je poplach: všichni na něj.

Lovecká chata má dva lovce s luky. Kliknuté lovy berou přednostně, a když dochází maso, loví v lovišti sami. Loviště umístíš do mapy, řekneš, kolik masa držet, a kolik kusů od každého druhu nechat žít.

Zvěř se totiž rozmnožuje, ale jen tolik, kolik ostrov uživí. Plná stáda se dělí, ptáci a krabi se vracejí zvenku. Vybité kapybary se ale nevrátí nikdy a hra ti to řekne dřív, než bude pozdě: „Kapybary: na ostrově zbývají poslední dva dospělí.“

Vlci a medvěd

Na ostrově jsou doupata. Vlci kolem svého hlídají revír, napadnou v něm každého mývala, kterého uvidí, a vyjí v noci ve své hodiny, i ve dvě ráno. Hladová smečka loví zvěř, a když žádná není, jde na ohradu: vůdce přeskočí plot, uloví slepici a vyskočí s ní ven. Mimo revír si smečka vybírá mývaly, kteří jsou sami nebo zranění. Chodit do lesa po jednom přestalo být rozumné.

Medvěd je samotář a spí půl dne. Zbytek dne myslí na med. Vybírá divoká hnízda i úly kolonie a včely mu nic neudělají. Zpráva „Medvěd míří k úlům.“ dá kolonii trochu času, protože medvěd jde k medu krokem. Ví, že med nikam neuteče.

Mývalové se teď dívají kolem sebe. Když vidí, že jde nepřítel po kamarádovi, slabí utečou k ostatním nebo k ohni a silná skupina se postaví. A ty dostaneš zprávu „Pepík má v patách vlka!“ hned, ne až po prvním kousnutí.

Netvor

Někde u ústí jeskyně spí netvor, skoro tři metry kamenitého hřbetu. Své území nepouští. Vetřelce nejdřív očichá, pak se vztyčí, přijde blíž, buší se do hrudi a řve. Nevyzbrojení mývalové pochopí a utečou. Kdo zůstane, toho praští pěstí, srazí na zem úderem do země, chytí za kotník a odhodí, nebo po něm z dálky hodí kamenem. Když se rozběhne a vrazí do stromu, chvíli klečí omráčený a třese hlavou. To je ta chvíle.

Zranění je na něm vidět, padají mu kameny ze hřbetu. Pod polovinou zdraví zuří, a když boj vzdáte, za den se zahojí. Na netvora se nechodí s klackem, ale s připravenou kolonií. Odměna? Soška se svítícíma očima, na které netvor ležel, a netvoří hřib, který roste v jeho území: kdo ho sní, má navždy o bod víc v náhodné dovednosti.

Kamenitý hřbet netvora mezi kostkami útesu nad pláží.

Ukradni si psa

Klikneš na vlče u objeveného doupěte a mýval se pro něj vydá. Plíží se, a když je smečka doma, stáhne se („U doupěte je smečka, Pepík se stáhl.“). Když není, vezme vlče do náruče a nese ho domů k ohni. Smečka, která ho uvidí, jde po něm, a pustí ho až u ohně. Nést domů ukradené vlče je přesně tak klidná procházka, jak to zní.

Vlče chodí za svým mývalem, ten ho krmí masem a za pár dní je z něj pes. Pes má jméno (Alík, Rex, Punťa…), dá se přejmenovat a v přehledu kolonie má vlastní záložku Mazlíčci. S postrojem s vlečkou z kovárny nosí s pánem druhou dávku nákladu: špalky táhne za sebou, drobnosti v brašnách. Vrčí, když se blíží vlk, pomáhá v boji, a mýval se psem pro smečku není sám. Když pán umře, pes leží den u jeho hrobu.

Puberťák se zelenou čelenkou u domu a vedle něj štěně.

Masožravka

Ve stínu a ve vlhku číhá kytka. Mývala, který jde kolem, spolkne, chvíli ho tráví a pak ho vyplivne. Ostatní ho vyprostí tím, že ji vysekají. Jeden mýval sám ji nevyseká nikdy, protože ho sežere dřív. Ve dvou to jde: jednoho tráví, druhý seká.

Spolknutí si mýval nese ještě dva dny a kolem masožravky pak nerad chodí. Kdo to viděl, je otřesený, nejvíc kamarád. Zachránce a zachráněný mají radost a mají se raději. Nic nesbližuje jako společný zážitek s trávením.

Masožravka v dešti na terase u smrku.

Divočák

Divočák žije ve stádu jako kapybara, ale neutíká. Napadený se otočí a vyrazí na lovce s kly, a matka vyrazí na každého, kdo se přiblíží k seleti. Lov je riskantní, ale vynese víc masa, kůži a kly. Z klů a liány se navléká náhrdelník: kdo ho nosí, dá se na útěk ještě později. Stádo se postaví i vlkům a zahnaná smečka se mu pak vyhýbá.

Včely

Na stromech visí divoká hnízda a kdo jde těsně kolem, toho bodnou. Bodnutí nebere zdraví, jen náladu. Hnízdo jde strhnout: kdo to udělá, toho popíchají, ale vypadne z něj med a vosk. Nebo v myslírně vymyslíš včelařství: včelař v kukle odchytí divoké hnízdo do úlu, úl dělá med podle toho, co kolem kvete, a opyluje pole i keře. Úly je ale lepší stavět daleko od medvěda.

Slepice a ohrady

Divoká slepice se teď nenechá jen tak odvést. Chovatel ji honí, ona utíká, přikrčí se, on po ní chňapne. Když je hbitý, chytí ji a nese ji v náručí do ohrady, zatímco ona mává křídly. Když ne, uteče mu a honička pokračuje.

Ohrada s nakrmeným párem v noci rodí mláďata, dokud se do ní vejdou. Každá ohrada má své číslo a pro každý druh vlastní počet, kolik kusů v ní chovat a kolik porazit.

Drobnosti

  • Divoké slepice snášejí vejce na zem. Kdo je najde, ten je má.
  • Vytí pípne na minimapě kroužkem tam, kde smečka zrovna je, i v mlze.
  • Psí hrob. Pes dostane hrob s nápisem „věrný pes“ a jménem pána.

Co přijde

Kapybary doufají, že příští zprávy budou o něčem jiném.

Brzy na Steamu