•
6 min čtení

Chleba, pivo a houbová ruleta

Mývalové se dlouho živili tím, co zrovna našli. Teď mají mlýn, pekárnu, pivovar a jídelníček. A s jídelníčkem přišly i první stížnosti na kuchyni.

Deštivý večer u ohně: mývalové kolem ohniště a jeden už leží v písku.

Od klasu k bochníku

Mlýn mele klasy na mouku, a dokud mlynář mele, točí se mu lopatky. Z dálky je tak hned vidět, jestli se pracuje, nebo jestli mlynář zase někde svačí.

Pekař zatopí v peci, jen když má co péct. Donese mouku a vodu, uvnitř pekárny uhněte těsto, vynese ho k peci a celou dobu, co se peče, stojí u ní a hlídá. Pak vytáhne bochníky. Dveře se před ním otevřou a za ním zase zavřou, protože pekárna se netopí pro celý ostrov. Z mouky a medu upeče i medový koláč. Když zakázky dojdou, pec dohoří a vyhasne.

Klasy mají vlastní dům, sýpku na kamenných patkách, a ve skladištích už místo nezabírají.

Vesnice v dešti a uprostřed mlýn s lopatkami.

Co se smí sníst

Ne všechno, co leží ve spižírně, se má sníst. Med patří do koláče, syrová vejce na pánev. V jídelníčku proto u každého jídla zvolíš Vždy, V nouzi, nebo Nikdy. Po jídle „v nouzi“ sáhne jen hodně hladový mýval, který nic lepšího nemá, a sní ho jen tolik, aby přestal být hodně hladový. „Nikdy“ platí doslova, ani na rozkaz. Kuchař, pekař a sládek si suroviny berou dál, na ně jídelníček neplatí.

Zase ryba…

Mývalové chtějí jíst pestře. Každé jídlo patří do nějaké skupiny (ovoce, ryba, maso, vejce, pečivo, sladké, houby) a mýval si pamatuje, co jedl za poslední dva dny. Pestrá strava ho těší, jednotvárná trápí, a když sní třikrát po sobě totéž, omrzí ho to. Z toho, co je po ruce, si proto sám vybere, co dlouho neměl. Když nic jiného není, sní, co je, a zamračí se, s rybou v bublině. Hladem kvůli tomu neumře nikdy. Jen to dá najevo.

Občas se ráno probudí s chutí na něco, co už kolonie někdy měla. Splníš mu ji a ukáže srdíčko. Mlsnému jídlo omrzí dřív, Střídmému je to jedno a Žrout dostává chutě dvakrát častěji.

Ryby na stole má na svědomí nová rybářská chata. Rybář s prutem chodí k moři a k jezírkům v jejím okruhu, nahodí a čeká. Když zabere, ryba vyskočí z vody a na vlasci mu přiletí rovnou do tlapek. Jezírko se dá vylovit (a v jezírku plave přesně tolik ryb, kolik jich v něm zbývá), moře nedojde nikdy, jen tam bere pomaleji. Syrovou rybu mývalové jedí jen v nouzi, kuchař ji na ohništi upeče.

Rybářská chata na kraji pláže v dešti.

Houbová ruleta

Po dešti rostou houby: červená tečkovaná, hnědý hřib, bílá štíhlá, žlutá liška, fialová a šedý trs. Sbírají se klikem a nesebrané za pár dní shnijí.

Co která dělá, se losuje v každé hře znovu. Tři jsou dobré: dodají sílu, rychlost, bystrost, veselí nebo sytost, zaženou únavu, nebo dají Hroší kůži, přes kterou neprojde žihadlo ani kopřiva. Zbytek je špatný a jedna až tři jsou smrtelné. Zjistit, která je která, jde dvěma způsoby. Bezpečně: myslitel ji v myslírně rozebere. Rychle: v okně mývala klikneš na Ochutnat houbu… Mýval si ji opeče u ohně, sní ji a hodinu se neděje vůbec nic. To je nejdelší hodina v kolonii.

Pak se to dozví všichni. Jedovatou houbu už nikdo nesebere a dobrá jde na jídelníček: mývalové si ji po jídle sami opečou jako přílohu.

Červené tečkované houby v trávě pod palmou. Co dělají, se ukáže.

Chmel, pivo a ráno potom

První sazenice chmele leží v truhle někde daleko od přistání. Na statku se chmel sází k tyči z klacku, česá se rukama a dozrává znovu a znovu, a tu a tam shodí i novou sazenici. Z piva nalezeného v truhle nebo ze samotného chmele dostanou mývalové nápad na pivovarnictví, a pak už sládek vaří v pivovaru pivo z klasů, chmele a vody.

Pivo má v jídelníčku svůj řádek a začíná na Nikdy, aby kolonie nepropila první truhlu dřív, než si jí všimneš. Na Vždy si mýval dá večer u ohně jedno. Nešťastný dvě, mizerný tři a Pijan ještě jedno navíc. Po druhém je přiopilý: pracuje pomaleji, víc mluví a radši tancuje. Po třetím škytá a vrávorá. Po čtvrtém usne, kde stojí, a v tabulce mývalů u něj stojí „spí opilý“. Ráno ho čeká kocovina. Abstinent nepije nikdy a ostatní si s ním proto rádi popovídají.

Klikneš-li na přiopilého mývala, odpoví ti škytnutím. Nebo říhnutím. Záleží na tom, jak večer probíhá.

Pole, která se o sebe postarají

Statek a hájovna si umějí vybírat bloky samy: zapneš Osívat samo (u hájovny Sázet samo), nastavíš, kolik si jich smějí vzít, a nemusíš nic malovat. Kde mají pole být, vyznačíš zónou, obdélníkem v okně statku nebo nástrojem Pole v liště, který kreslí pole kdekoli na ostrově a sám je rozdělí mezi statky. Kam žádný statek nedosáhne, obdélník zčervená.

Zemědělec si pole před setím sám uklidí: poseká, co tam vyrostlo, a odnese, co tam kdo nechal ležet. A zalévá. Bez deště nebo kbelíku vody obilí uschne, zešedne a přestane růst.

Drobnosti

  • Slunečnice. Na loukách rostou políčka divokých slunečnic, vyšších než mýval. Otáčejí se za sluncem, v noci a v dešti svěsí hlavy a rozhrnou se, když jimi někdo projde. Nic jiného nedělají. Jsou hezké a to jim stačí.
  • Kopřivy. Rostou ve vlhku, ve stínu a kolem hrobky. Kdo do nich vleze, toho chvíli svědí, je pomalejší a naštvaný. Vysekané dají Kopřivy, ze kterých dílna po vymyšlení kopřivového vlákna splete provaz.
  • Liány. Visí na listnáčích a sekají se sekerou. Strom zůstane stát a liána časem doroste. Ze dvou lián je provaz, z provazu a dvou klacků luk.
  • Syrové maso se konečně smí jíst. V nouzi.

Co přijde

Jídla má kolonie dost. Bohužel to ví i medvěd. Příště o zvířatech, o lovu a o tom, kdo tu vlastně koho loví.

Brzy na Steamu